|
AUJESZKYHO CHOROBA
"...onemocnění je obvykle fatální, prvním a typickým příznakem je intenzivní pruritus (svědění), paralýza hltanu, nadměrná
salivace (slinění), v jehož důsledku se infikovaná zvířata olizují, odírají a okusují, často dochází k automutilaci
(sebepoškozování). Onemocnění rychle graduje, zvířata slábnou, objevují se křeče, výrazné hlasové projevy, neklid,
skřípání zuby a rychlé povrchové dýchání. Při obrně hltanu z tlamy vytékají sliny a jazyk volně visí. Za 24-48 hodin hynou..."
Autoři článku: MVDr. Jaroslav Švec a prof. Lamka
Aujeszkyho choroba černé zvěře a psi
Lovecká kynologie v Evropě se v posledních letech potýká s důsledky značného rozšíření tzv. Aujezskyho choroby (ACH) u černé
zvěře. Aujeszkyho choroba (synonyma Pseudorabies) je celosvětově rozšířené virové onemocnění prasat, ale i dalších zvířat.
Prase domácí a prase divoké figuruje jako přirozený hostitel a zároveň rezervoár viru v prostředí. U prasat se infekce
charakterizuje postižením nervového aparátu a respiračního traktu, s vysokou mortalitou u selat. Pro ostatní hospodářská
zvířata je nemoc vždy fatální a hlavním příznakem je úporné svědění. Aujeszkyho choroba u skotu, ovcí či psů se nápadně
podobá vzteklině, není však přenosná na člověka.
Tuto nákazu virového původu prasata (domácí, divoké) ve většině případů přežívají, naopak, vždy je smrtelně nebezpečná pro
psy a ostatní masožravce.
Z mnoha zemí našeho kontinentu tak přicházejí zprávy o úhynech psů (především loveckých plemen) a o průkazech viru v jejich
tělech po kontaktu psů s živou či ulovenou černou zvěří nebo jejími tkáněmi. Reakcí veterinárních úřadů jsou studie o
rozšířenosti nákazy v populacích černé zvěře na svých územích, v současnosti je postižena většina zemí evropského
kontinentu.
Po prvotních záchytech ACH v našich honitbách (Šatrán a kol., 2004; Sedlák a kol. 2008) jsou aktuálně k dispozici i data z
prvního celorepublikového monitoringu nákazy uskutečněného v roce 2011 (měsíce srpen-prosinec).
Monitoring byl vyhlášen SVS ČR, vyšetřeno bylo 2250 kusů černé zvěře s průměrnou hodnotou sérologické
pozitivity 28,6 %.
Nákaza je logicky velmi diskutovaným problémem zvláště loveckých kynologů, z aktuálního písemnictví lze nejvíce informací
získat na stránkách Světa myslivosti SM 2, 3, 4/2012). Jsou zde k dispozici jak všeobecné charakteristiky nákazy, tak i
detailní výsledky zmíněného monitoringu, zároveň i informace, jak nákaze psů předcházet. (J. Lamka – osobní sdělení)
Historie, rozšíření
Již od roku 1813 byly v USA hlášeny případy sporadických úhynů skotu za příznaků úporného svědění. Nemoc byla proto
pojmenována jako Mad itch neboli šílené svrbění. V roce 1902 maďarský veterinář Aládar Aujeszky poprvé izoloval původce
nemoci z býka, psa a kočky a experimentálně infikoval prasata a králíky.
Onemocnění u králíků bylo nerozlišitelné od vztekliny, a proto byla nemoc nazvána jako pseudorabies (=“pseudovzteklina“).
Brzy poté bylo potvrzeno, že původcem je virus a že ten samý virus je příčinou onemocnění Mad itch u skotu v USA.
Zatímco v Evropě převládá označení nemoci jako Aujeszkyho choroba podle jejího maďarského objevitele, v Severní Americe
a zbytku světa převládá termín Pseudorabies. Aujezskyho choroba se vyskytuje v Evropě, jihovýchodní Asii, Střední a
Jižní Americe a v Mexiku. Země, ve kterých se podařilo toto onemocnění eliminovat (tzn., nevyskytuje se v populaci
domácích prasat): USA, Kanada, Nový Zéland, Rakousko, Kypr, Česká republika, Německo, Dánsko, Finsko, Lucembursko,
Nizozemsko, Slovinsko, Slovensko, Švédsko, Velká Británie.
Původce
Aujeszkyho chorobu způsobuje DNA virus z čeledi Herpesviridae, konkrétně se jedná o prasečí herpesvirus 1
(suid herpes virus = SHV-1) častěji označovaný jako pseudorabies virus (PRV). Viriony jsou obalené a měří od 105
do 110 nm. Nukleokapsida virionu obsahuje 9 strukturálních proteinů. Existuje pouze jeden antigenní typ. Virus se dobře
kultivuje na kulturách připravených z prasečích buněk ledvin za tvorby cytopatického efektu. V zevním prostředí je relativně
odolný a délka přežívání závisí hlavně na teplotě a pH. V pH 6-8 při teplotě 25 stupňu přežívá 40dnů. V mase uchovávaném
v teplotě +4 až -20stupňů zůstává virus aktivní 5-7 měsíců. Na běžné dezinfekční prostředky je středně citlivý.
Vnímavé druhy
Přirozeným hostitelem viru Aujeszkyho choroby a jediným druhem, který přežívá infekci, je prase.
Pouze tento druh zvířat se může stát latentním nosičem viru. Virem Aujeszkyho choroby se mohou nakazit
téměř všechny druhy savců (skot, ovce, kozy, kočky, psi, norci,…) kromě člověka a primátů.
Koně jsou infikováni vzácně.
Přenos
Prasata v akutní fázi infekce vylučují virus v nosním sekretu, ve slinách, mléce, moči, vaginálních a prepuciálních sekretech
a ve výkalech (přibližně 2 týdny).
K přenosu dochází přímo - respiratorní či orální cestou, ale také prostřednictvím kontaminovaného krmiva, steliva,
nástrojů apod. Možný je také pohlavní a transplacentární přenos. Druhy jiné než prasata se pravděpodobně nakazí
při blízkém kontaktu s infikovanými prasaty, masožravé a všežravé druhy pak také pozřením kontaminovaného
syrového masa. Infikovaná prasata se po prodělání akutní infekce stávají latentními nosiči viru. Virus Aujeszkyho choroby
přetrvává v trigeminálním (Gasserově) gangliu a po působení stresorů dochází k reaktivaci infekce. U divokých prasat bývá
latentní virus zjišťován především v sakrálním gangliu.
Klinické příznaky
Divoká prasata. Infekce je obvykle asymptomatická (bez příznaků).
Psi a kočky. Onemocnění je obvykle fatální, prvním a typickým příznakem je intenzivní pruritus, paralýza hltanu,
nadměrná salivace, v jehož důsledku se infikovaná zvířata olizují, odírají a okusují, často dochází k automutilaci.
Onemocnění rychle graduje, zvířata slábnou, objevují se křeče, výrazné hlasové projevy, neklid, skřípání zuby
a rychlé povrchové dýchání. Při obrně hltanu z tlamy vytékají sliny a jazyk volně visí. Za 24-48 hodin hynou.
Aujeszkyho choroba však může mít i tzv. tichou formu, kterou neprovází pruritus (silné svědění).
Diagnostika
Podezření na Aujeszkyho chorobu vzniká při hromadném onemocnění a hynutí sajících selat, u ostatních druhů při výskytu
pruritu a příznaků připomínajících vzteklinu. Ve všech případech je však potřeba provést laboratorní vyšetření.
Vyšetřované vzorky
K vyšetření na Aujeszkyho chorobu se odebírají nosní výtěry intravitálně a mozek a tonsily postmortálně. Virus Aujeszkyho
choroby se může nacházet také v plicích, slezině, játrech, ledvinách a mízních uzlinách. Pro sérogické vyšetření se odebírá krev,
případně šťáva z masa.
Imunoprofylaxe
Zvířata lze chránit vakcinací. U prasat jsou k dispozici živé atenuované i inaktivované vakcíny a také tzv. deletované vakcíny
(gE-, gG-, gC-), které umožňují odlišit postinfekční protilátky od postvakcinačních. Tyto vakcíny se využívají v ozdravovacích
programech. Vakcinace zabrání rozvoji klinických příznaků a snižuje vylučování viru, ovšem nezamezí vzniku latentního
onemocnění. V České republice je vakcinace domácích prasat proti Aujeszkyho chorobě od r. 1988 zakázána.
Byly vyvinuty i inaktivované vakcíny proti Aujeszkyho chorobě u psů, avšak nebyly příliš účinné. (Pansaert a kol., 1980)
|
