MS Hubertova výšina Čermná

   Hubert se uchýlil k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu, který mu byl rádcem a učitelem a po náležitém vzdělání se mu dostalo kněžského svěcení. V roce 709 nastoupil biskupské místo v diecézi Tongeren - Maastricht uprázdněné zavražděním Lamberta, později prohlášeného za svatého. Rozsáhlá diecéze se rozkládala mezi Bois le Duc (v nynějším Holandsku), Givetem (u nynější Francii) a Wiltzem (v nynějším Lucemburském velkovévodství). Její centrální část zaujímaly hornaté a lesnaté Ardenny; jejichž obyvatelstvo v té době ještě neopustilo pohanství. Hubert christianizuje kraj, káže slovo Boží, zakládá kláštery, buduje kostely a ještě za života se mu dostává přízviska apoštol Ardenn. V roce 721 ho papež Sergius I. jmenuje prvním biskupem v Liége - Lutychu. Zde také Hubert dne 30. 5. 727 umírá. Pochován byl v Lutychu v kostele sv. Petra, který založil. Již tehdy byly ostatky Hubertovy věřícími uctívány, aniž byl kanonizován.

Jeho syn a nástupce u lutyšském biskupství Floribert dal 3.11:744 hrob otevřít, Hubertovo tělo bylo nalezeno nezpráchnivělé a bylo přeneseno do nového sarkofágu. Při té příležitosti byl sepsán první Hubertův životopis. Církev zasvětila Hubertově památce právě zmíněný 3. listopad.

Potomní lutyšský biskup Walcand dal 30. září 826 ostatky sv. Huberta tohoto apoštola Ardenn - přenést do benediktinského kláštera Andage Andain, ležícího v centru Ardenn. Tamní vesnice se připomíná okolo roku 700. Beregisius, duchovní na dvoře Theodoricha III., založil tam klášter. V roce 811 se tam usadili benediktini od sv. Petra z Lutychu a vystavěli kostel: Přenesení ostatků sv. Huberta mělo zvýznamnit tuto církevní lokaci, ostatně stalo se tak na žádost kláštera samotného s odůvodněním "ubi religiosus honorarentur sororari" - že by tu ostatky lépe byly ctěny. Zde možno hledat první kořeny potomní svatohubertské legendy: Obyvatelstvo horských Ardenn, po celý středověk zaměstnáním převážně lovci, muselo uctívat a mít za patrona lovce, kterým ostatně Hubert i byl. Po přenesení ostatků dostalo místo název Saint Hubert; leží na jihu nynější Belgie.

  Od 12. století odpočívaly ostatky sv. Huberta ve stříbrné pozlacené schráně na oltáři uprostřed kostela. V 16. století se však relikviář ztratil, pravděpodobně při vpádu Hugenotů v roce 1568. Od té doby bylo již několikrát po ostatcích marně pátráno.

  Za francouzské revoluce byli mniši vyhnáni, klášter zrušen, budovy se staly národním majetkem a nadále sloužily státní správě. Kostel byl církví odkoupen zpět u roce 1808, právě předtím, než měl být stržen. Stal se kostelem farním. Již po staletí nazýván bazilikou, byl jí prohlášen až v roce 1927, u příležitosti velkých oslav k 1200letému výročí úmrtí sv. Huberta.

 
Svatohubertský kult je nerozlučně spjat s jelenem, který představuje od nepaměti dokonalý typ lovné zvěře a je nejcharakterističtějším představitelem evropské zvěře. Dodnes působí majestátně a ušlechtile a imponuje svým parožím. Trofej kapitálního jelena patří k nejvíce ceněným i u dnešního lovce. Posvátným a uctívaným zvířetem byl jelen již v pravěku: Naši předkové přisuzovali jelenu mnohé kouzelné vlastnosti, včetně léčitelských. Prvotní křesťanskou církví byl jelen přijat jako symbol světla, církve. Křesťanské legendy o posvátných jelenech, kteří přivedli pohany ke křesťanství, rozšířené téměř v celé Evropě - ostatně svědčící o oblibě lovu v tehdejší době - povýšily jelena nad ostatní zvířata a zahalily ho tajemstvím. V některých prvních křesťanských knihách se Kristus zjevuje jako jelen, který má stříbrné nebo zlaté paroží, jež samo svítí, nebo má světla na výsadách, nebo i kříž mezi parohy. Zobrazován byl jako desaterák k připomínce desatera božích přikázání. Ve středověku se jelen považoval za zvíře obdařené prorockou mocí, které oznamovalo existenci neznámých náboženských relikvií a určovalo místo jejich nálezu.

  Zjevení jelena s křížem mezi parohy je zmiňováno v legendě o sv. Eustachovi, odehrávající se ve 2. století n. l. V legendě jde o potrestání lovce za přestoupení zákazu lovu ve sváteční den, vlastně však o potrestání za nemírné provozování lovu. Kajícímu se hříšníkovi se ovšem dostane milosrdenství. Do 7. století je - jak známo - vztahována obdobná legenda o sv. Hubertovi. Podstata legendy je zřejmá, zjevení se jelena s křížem mezi parohy, vlastně Krista či církve, symbolizuje setkání hříšníka s pravou vírou a jeho konverzi; jako nejvhodnější prostředí u lovce bylo samozřejmě zvoleno prostředí lovu.

  Scéna vidění sv. Huberta je v legendě popisována následovně. - Při vášnivém lovu - zřejmě štvanici - na Velký pátek zjevil se Hubertovi jelen se zářícím krucifixem mezi parohy a promluvil takto: "Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat, neboť Já jsem Pán a Bůh, který byl za Tebe a všechen lid ukřižovaný." "Pane Bože, již vícekrát jsem o Tobě slyšel, ale dodnes jsem v Tebe nevěřil a nectil Tě jako pravého Boha. Pověz, co chceš, abych učinil a ukaž mně cestu pravdy a Tvé vůle."~Huberte, musíš přemoci sám sebe; vezmi svůj kříž a následuj mě. Jdi k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu: Bude tě učit a řekne ti, co musíš učinit, aby sis zasloužil život věčný."

 
V lidovém podání zůstalo místo zjevení dochováno: na pravé straně cesty La Roche - Saint Hubert, několik kilometrů před Saint Hubert: Co lidská pamět sahá, byl tu zřízen skromný památník, v roce 1906 nahrazený pěknou kaplí.

Při oblibě a vážnosti, jíž se u Hubertově době lovectví těšilo u šlechty, je jisté, že i Hubert, jako šlechtic, žijící u královského dvora, lov též provozoval. Nezmiňuje-li se některý životopisec o něm jako o lovci výslovně, není to ještě protidůkazem, neboť lze to vysvětlit tak, že za patrona myslivců byl prohlášen až po sepsání prvních životopisů a tito životopisci neměli důvod zvláště se zmiňovat o tom, že jako šlechtic činil totéž, co jiní činili. Historicky doložená Hubertova konverze byla legendou velmi působivě symbolizována právě scénou setkání s posvátným jelenem.