MS Hubertova výšina Čermná

Myslivecké slavnosti

Myslivecké slavnosti jsou dvojího typu: Den myslivosti, který se zpravidla koná v červnu (Měsíc myslivosti), je vhodné jej spojit s výstavou trofejí, vycpanin, fotografií, kreseb, besedou, hudbou, s troubením trubačů. Vhodné je připravit program tak, aby se mohla účastnit širší veřejnost. Dále jsou pak Hubertské slavnosti, které mohou být spojené s vysvěcením kapličky, pomníku, obrazu, zahájením provozu nové myslivecké chaty apod.

Na všech mysliveckých slavnostech nosí všichni myslivci stavovský úlomek (na levé straně klobouku). Klobouky s úlomkem mohou mít myslivci na hlavách i v kostele.

Myslivecké pohřby

Pokud zemře jeden z myslivců, je vhodné kontaktovat rodinu a nabídnout účast myslivců na pohřbu, případně pomoc s organizací, dále vyvěsit parte s úlomkem a objednat zelený věnec. Myslivci také mohou vynášet rakev, případně postavit čestnou stráž. Pak ti co vynášejí i stráž má na hlavě klobouk se stavovským úlomkem rubem navrch a klobouk nesundávají ani v obřadní síni, či kostele. Dále by mohl jeden z myslivců pronést řeč. Řečník pak po skončení projevu položí na rakev pěti-výhonkový úlomek, či vhodí do hrobu jako poslední pozdrav, stejně tak učiní všichni myslivci se svými stavovskými úlomky z klobouků. K pohřbům patří i trubači, kteří mimo jiné zatroubí „Loučení“. Na většině pohřbů se střílí při spouštění rakve čestná salva. Pokud je smuteční průvod, mohou střelci jít se zlomenými puškami i jako čestná stráž podél rakve.

Přijímání mezi myslivce

V dřívějších dobách trvala výuční doba myslivce 3 roky, každý adept se učil lovecké troubení a po úspěšné nátlačce na jelena a zkoušce následovalo „pasování“, které bylo obdobou pasování na rytíře. I v dnešní době by měl být obřad slavnostní a měl by mít důstojný průběh, na místě je připomenout novému myslivci, jaké vlastnosti má mít každý myslivec, tedy zdůraznit mysliveckou etiku a morálku. Někde se podepisuje myslivecké desatero či slib. Ten, kdo provádí ceremoniál by měl vše umět nazpaměť, nic nečíst.

Kdy a kde? První příležitost je ihned po mysliveckých zkouškách, dále na výročních schůzích, na prvním honě na drobnou zvěř, na posledních lečích, na mysliveckém plese.

Samotné přijímání: nejprve je adept představen, zapálí se svíce a adept je vyzván, aby poklekl, poté smekne klobouk a drží si jej na prsou. Dále jsou všichni vyzváni, aby povstali, uchopí se tesák, zprava obejde stůl a následují údery na levé rameno a řeč. Následně se vezme puška ležící na stole a adept povstane a nasadí si klobouk. Je mu předána zbraň a nový myslivec si ji nasadí na levé rameno, po předání pasovacího listu následuje opět řeč. Po závěrečných slovech a po troubení „Halali“, všichni usednou. Bez trubačů není možné tento obřad provádět – na úvod se troubí „Pozor, pozor si dej“ a po přípitku, na úplný závěr „Lovu zdar“.

Pro přípitek je možné novému myslivci připravit trochu větší sklenku, aby se naučil zdolávat větší těžkosti. Na závěr se sfoukne svíčka, prohlásí se obřad za skončený a po troubení následují blahopřání novému myslivci od ostatních přítomných.

Tento obřad je zapotřebí připravit vždy a každému, kdo řádně složil zkoušky z myslivosti!

Pasování na lovce

V tomto případě jde o to pravé pasování. Jedná se o oslavu loveckého úspěchu, vzdání úcty zvěři a příležitost k prezentování tradic české myslivosti. Pasuje se lovec, který ulovil svůj první kus, a to veškeré spárkaté zvěře obojího pohlaví. Pasování na lovce srnčí zvěře se vesměs nedělá, ale může. Pasování na lovce je totožné s výsadou předávání úlomků. Tedy dále se pasuje za ulovení tetřeva, tetřívka, jeřábka, divokého krocana a bažanta královského. Ze šelem – jezevce, lišky, medvěda, ryse a kočky divoké. U lišky a jezevce je to podobné jako u srnce.

Kdy a kdo pasuje? Pasovat je možné ihned po lovu, ale lepší je pasování odložit např. na poslední leč, výroční či jinou schůzi, mysliveckou slavnost, ples apod. Pasovat může jen ten, kdo danou zvěř sám ulovil.

Jak probíhá obřad?

Po předání úlomku a po ošetření a upravení zvěře se při pasování nad úlomkem lovec postaví levým bokem ke hřbetu uloveného kusu a pasující proti němu. Troubí se „Lovu zdar!“ Pasující osloví přítomné, představí lovce, nebo lovce představí průvodce či myslivecký hospodář. Lovec poklekne na pravé koleno, drží v ruce nenabitou zbraň, opřenou pažbou o zem. Levou ruku položí lovec na trofej nebo na hlavu úlovku. Pasující má stavovský úlomek (na levé straně klobouku), lovec úlomek za úspěšný lov (na levé straně klobouku). Klobouky si nechají na hlavách, ostatní smeknou – toto je začátek obřadu nad uloveným kusem. Při obřadu s odstupem času leží na stole s bílým, či zeleným ubrusem, ozdobeným úlomky, trofej, tesák, pasovací list, svícen a přípitek. Zbraň tu již být nemusí. Dále následuje řeč, údery tesákem, po nich je lovec prohlášen řádným lovcem dané zvěře, troubí se Halali a zejména hlahol příslušné zvěře.

Společné lovy

Každé setkání myslivců začíná podáním ruky, podáváme pravou ruku, celou dlaň do dlaně a díváme se druhému do očí.

Nástupy – nejvhodnější je, když stojí vedoucí honu proti střelcům a honci na jedné boční straně a trubači na druhé a tvoří tak společně čtverec. Pokud je větší počet střelců, staví se do dvou řad, přičemž na začátku každé řady stojí závodčí. Hosté či rodinní příslušníci stojí buď s honci, nebo opodál jako diváci. Při zahájení honu by všichni měli dostat jasné a výstižné pokyny, které musí dodržovat, tyto pokyny vyslechnou s nepokrytou hlavou. K zahájení patří i troubení.

Při nátlačkách a naháňkách se za úspěšného lovce považuje ten, kdo dal první ránu, která smrtelně zasáhla zvěř. Výjimkou je pak, pokud se musí zvěř dohledávat. U drobné zvěře platí pravidlo, že lovcem složeného, nebo psem dohledaného, kusu je poslední střelec, který kus střílel. Tedy zjednodušeně: „první kule, poslední brok“!

Výlože

Výlož se dělá po každé leči, k evidenci střelené zvěře. Ta se klade na pravý bok. Drobnou pernatou a vodní zvěř je lepší klást na hřbet. Každý desátý kus se povytáhne, každý druh se klade do samostatné řady, u bažantů a kachen se rozlišuje pohlaví už na výloži. Zvěř se zkontroluje, stranou jdou znehodnocené kusy. Troubí se Halali. Již zde je možné předat úlomky.

Výřady

Pro výřady platí výše uvedená pravidla. Účelem je vzdát poctu ulovené zvěři a slavnostně ukončit lov, výřad by se měl konat na trávě, u lesa, či lovecké chaty. Může být použito chvojí jako podklad, či k orámování, do rohů je možné dát malé smrčky. Zvěř se pokládá zprava doleva. Pořadí: liška, zajíci, králíci, bažantí kohouti, slepice, kachny, drobná pernatá, malé šelmy, straky, vrány a další. Pokud je ulovena spárkatá zvěř, pokládá se ještě před lišky. Zvěř se nesmí překračovat. Na výřadu jsou přítomni všichni účastníci honu, odcházet předčasně je neslušné. Střelci musí stát proti hlavám zvěře, vedoucí honu proti hřbetům a honci proti běhům (naproti střelcům), pro trubače zbývá místo proti vedoucímu honu. Všichni takto, s nepokrytou hlavou, vyslechnou počet úlovků jednotlivé zvěře, poděkování. Klobouky se nasadí až po závěrečném „Lovu zdar!“ a po skončení troubení. Nikdo by neměl odmítnout pozvání na poslední leč, protože nikdo si nepřijel jen zastřílet a pro zvěřinu.

Poslední leče

Místnost, kde se pořádá poslední leč by měla být vkusně vyzdobena a obsluhu mohou obstarávat mladí myslivci.

Král honu – jeho vyhlášení by mělo být po večeři první na programu. Jedná se o krátký ceremoniál, při němž je možno předat úlomek, ten se dává na pravou stranu klobouku a nosí se jen do konce dne. Ale pokud myslivec dostane úlomek až na poslední leči, nedává se již na klobouk, ale položí se volně před krále. Dále je možné předat dárkový předmět a diplom. Někde se vyhlašují dva, eventuálně tři nejúspěšnější střelci. Pořadí určuje vzácnější úlovek, případně počet ulovené zvěře. Při shodě má přednost host nebo starší myslivec. Před předáním ocenění se troubí „Pozor, pozor si dej!“.

Přípitky – během poslední leči se často připíjí k poctě zvěře, vedoucímu honu, nejlepším lovcům, hostům, honcům, jubilantům, kuchařkám. Vždy se připíjí levou rukou! Levou rukou proto, že pravou měl myslivec dle všech teorií zaneprázdněnou.

Čestný myslivecký soud – neměl by řešit vážné prohřešky a přestupky, slouží pro pobavení a soudí se žertovným způsobem chyby ve zvycích a tradicích. Za stolec v čele místnosti zasedá soudce a dva přísedící, případně žalobce a obhájce. Soud by neměl být dlouhý. Účastníci soudu mají na hlavách klobouky s úlomky na levé straně – stavovské. Stolec je ozdoben úlomky, svící a leží tam symbol loveckého práva – tesák a něco na připití. Jednání je vedeno vtipně a nesmí nikoho urazit a zkazit mu náladu. Soud končí zhasnutím svíce.

Dále – může být obsahem poslední leči: přijímání mezi myslivce, pasování na lovce, myslivecké a lidové písničky, myslivecké povídání. Součástí by nemělo být: přemíra alkoholu, vyčítání a hádky, střílení v noci cestou domů.

Patroni myslivosti

Sv. Eustach byl patronem myslivců již od 16. stol., zatímco sv. Hubert až od 18. stol., ten je však v současné době nejrozšířenější patron české myslivosti.  Jeho kult zde zavedl F. A. Špork. Dále byli v naší zemi uctívání sv. Jiljí, sv. Prokop a sv. Ivan.

Nejmladší tradice

Nejmladší tradicí české myslivosti je ČERVEN – měsíc myslivosti. Tato vznikla v roce 1959.