Dodržujme myslivecké zvyky a tradice - Pasování na lovce

Myslivost 10/2007, str. 66  Text a kresby Oldřich TRIPES

Mladý či začínající myslivec absolvoval slavnostní přijetí mezi myslivce, a nyní se může dočkat toho opravdového pasování – pasování na lovce. Přijímání mezi myslivce může být jen jednou, avšak pasování na lovce může být několikrát, a to vždy, když myslivec uloví ve svém životě první kus spárkaté zvěře či některou z velkých šelem. Z pernaté zvěře se pasuje také na lovce tetřevů, tetřívků, divokého krocana a bažanta královského. Ovšem některá zvěř u nás již nepřipadá v úvahu, protože se neloví. Ledaže by náš myslivce řádně ulovil některou z této vzácné pernaté v zemi, kde je to ještě možné. A podobné je to s velkými šelmami (medvěd, vlk, rys) u nás.

Kdo pasuje, kde a kdy?
Absolutně neporušitelnou zásadou je, že ten, kdo akt provádí, kdo pasuje na lovce, byl už sám pasován na lovce té které zvěře, tedy zejména, že už dotyčný druh zvěře již dříve sám ulovil. Protože lze připustit, že pasován být ani nemusel, ale řádně ulovit jelena, pasuje-li jiného na lovce jelenů, bezpodmínečně musel, stejně tak i u ostatní další zvěře, u které se na lovce pasuje. A zase je nutno zdůraznit, že by to pasující měl dobře umět, mluvit nazpaměť, nic nečíst a mít dobrou rétoriku.
A kdy? Jsou v podstatě dvě možnosti: ihned po ulovení nad střeleným kusem zvěře, anebo později.

Pasování nad úlovkem
Pravdou je, že pasování ihned po ulovení je asi více emotivní, navazuje bezprostředně na vzrušení z lovu a odehrává se nad celým kusem zvěře po jeho složení či po dosledu - pokud ovšem se lov uskutečnil s průvodcem. Ale teď jde o to,jak pasování na lovce právě ten který průvodce ovládá, zda má s sebou vhodný tesák - a zpravidla chybí trubač. A také diváci - kamarádi myslivci! Vyplněný pasovací list se v těchto případech předává vždy dodatečně.
Když šlo o osamělý lov bez průvodce, může probíhat pasování u lovecké chaty nebo u lesovny večer při ohni. Tam už může být trubač, vhodný tesák i nějaký ten divák navíc.
Po nátlačkách či naháňkách na černou zvěř se může konat pasování na lovce při výřadu nebo při navazující poslední leči. V těchto případech už obřad může provádět vedoucí honu, myslivecký hospodář, předseda sdružení, vedoucí lesní úředník nebo nejstarší myslivec, který to dobře umí.
Po předání úlomků a po upravení zvěře (nekoná se přímo na místě dosledování a vývrhu) se lovec postaví k hlavě složeného kusu, pasující před něho a případní ostatní přítomní do půlkruhu kolem. Troubí se "Lovu zdar!". Pasující osloví přítomné, představí jim lovce, anebo jej představí průvodce či myslivecký hospodář pasujícímu a ostatním přítomným. Pasující se může zeptat, zda je to skutečně první úlovek dotyčného druhu zvěře, pokud to neosvědčil již průvodce při představování a dosvědčení, že ten první kus lovec sám řádně ulovil.
Poté nechá pasující lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou pušku opřenou pažbou o zem. Levou ruku položí lovec na trofej nebo na hlavu složené zvěře. Úspěšný lovec zásadně na zvěř nesedá, neklade na ni nohu, a to ani pro fotografování. To je velmi hrubý prohřešek proti myslivecké etice. Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek na levé straně klobouku a lovec úlomek za úspěšný lov na pravé straně klobouku. Klobouky si ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou. Takto začíná obřad nad složeným kusem.

Obřad s odstupem času
Často se vrátí úspěšný lovec do svého "domovského" sdružení po lovu vzácnější zvěře, kterou lovil jinde - a nepasován. Málokde to dělají. A jsou i jiné důvody, některé jsem výše zmínil, proč se pasování odloží na pozdější dobu. To se pak provádí zpravidla nad řádně upravenou trofejí v lovecké chtě, na poslední leči jiného honu či nátlačky. Tato možnost je i na výroční členské schůzi či myslivecké slavnosti.
V tomto případě je trofej položena na stole s ubrusem, ozdobena úlomky. Je možno na pokleknutí lovce použít stoličku, anebo dát jedlovou chvoj přímo na podlahu.
Lovce uvede myslivecký hospodář nebo také kamarád, který s nim byl lovit. Osvědčí lov, jak jsem již dříve uvedl před pasováním nad úlovkem.
Pasující může použít některé hodící se verše z pasování na myslivce, které vhodně upraví, jako například:
"Poklekni, myslivče, na znamení, že jelení (daňčí, mufloní, černou) zvěř budeš ctít,hájit, šetřit a ve strádání zabezpečovat a že lovit ji budeš mysliveckým způsobem." I ostatní myslivce může nechat povstat veršem, který známe z přijímání mezi myslivce.
Dále může říci: "V upomínku na staré tradice je tady rozžehnuta lojová svíce, a - ejhle v zeleni, je trofej jelení", nebo "Artemis a Diana už tančí, je tady trofej daňčí. Vy v pokoře a v pokleku se skloňte, na tento den v dobrém vzpomínejte a přízeň pak všem řádně poděkujte".
"Ten radost měj z dobré myslivosti, kdo ji koná ve cti a bez zištnosti, komu příroda je srdce tužbou a myslivost čisté krásy družbou. Na lovce daňků pasuji Tě dnes, ať je jich u nás plný les, ať jsou dobří, silní a myslivci v péči o ně pilní."

Rovněž slova k úderům tesákem se vhodně uzpůsobí. Nabízím k výběru:

"První úder k poctě Hubertově platí,
svou přízeň, patrone, rač nám v lovu zachovati!"

"První úder na věčnou paměť našich předků je,
by Ti bylo dopřáno ještě hodně radosti z každé daňčí (jelení) trofeje!"

"První úder vedu k poctě Hubertově,
by ochráncem Ti vždy byl v lovu, konání i slově!"

"První úder jménem patrona našeho Huberta je,
by Ti dopřál dalších dobrých trofejí zvěře černé!"

"Druhý úder jménem všech myslivců jelenářů platí,
rač v řádném chovu, odraně a lovu jelení zvěře pokračovati!"

"Druhý úder vedu jménem všech zelených kamarádů,
kteří řádně myslivecky ulovili již více divočáků!"

"Druhý úder dávám k poctě našich mysliveckých předků s přáním -
lovu zdar a ještě hodně radosti a úspěchů při lovu kňourů."

"Třetí úder dávám pro čest a slávu naší české myslivosti,
dobré jméno rač jí zachovati!"

"Třetí úder k poctě mufloní (jelení) zvěře je,
by Ti byly dopřány další dobré trofeje!"

"Třetí úder vedu v duchu našich dobrých českých tradic,
což nehynoucím odkazem našich mysliveckých předků navždy zůstane!"

Po "říkání" k úderům tesákem můžete pokračovat:
"Přijímám Tě do řad jelenářských druhů, buď vítán v našem kruhu, přípitkem pak bude zpečetěno, co zde bylo vykonáno. Tímto datem se dává všem lovcům jelenů (daňků) ve známost, že pan X. Y. byl dnes po náležitém pasování přijat do řad lovců jelenů a je na místě, aby mu byly prokazovány pocty, které lovcům jelenů právem náležejí.
Lovci jelenů, přijměte mezi sebe nového druha a připijte k jeho poctě! Lovu zdar!Ať žije naše slavná, česká myslivost!"
Troubí se "halali" a zejména pak hlahol příslušného druhu zvěře. Je-li obřad venku, trubači mohou stát opodál v lese. Pasující vyzve lovce, aby povstal, a ten si zavěsí pušku na levé rameno. Je-li obřad v místnosti a s odstupem času, zbraň k pasování brát již nemusíme. Pasovaný obdrží pasovací list a je mu blahopřáno všemi přítomnými.

Ještě mi dovolte se vrátit s poznámkou k výčtu zvěře, u které se pasuje na lovce. Někdy jsem dotazován: Když je to veškerá spárkatá zvěř, tak tedy i srnčí? Ano, ale ještě jsem se s tím nesetkal. Je to asi proto, že srnčí je u nás hojně rozšířena, není vzácností a pasován by musel být téměř každý. Ale když by si to někdo přál, možné to samozřejmě je. Lze pasovat samozřejmě i při ulovení holé zvěře spárkaté, i když některá literatura uvádí rozporuplně jen zvěř trofejovou. A také ve výčtu velkých šelem jsem našel rozdílný výklad.
A co dnes říci na závěr? Tímto dílem seriálu jsem měl záměr pomoci tomu, aby se takto tradice udržela všude a nezanikala, také k tomu, aby pasování nebylo krátké, ba kraťoučké, a tak poté v paměti zanedbatelné. Provádějme pasování vždy důstojně, obřadně, poněvadž pro každého, kdo se mu podrobil, má tento zvyk zůstat krásným nezapomenutelným zážitkem pro celý život.

Pasování na lovce

To je pravé myslivecké pasování, když jsme si posledně zdůraznili, že pasování na myslivce je správně přijímání mezi myslivce.

Pasovat na lovce jelení zvěře, pasovat na lovce černé zvěře a další spárkaté - to je vrcholný myslivecký zážitek, to je oslava loveckého úspěchu. Zvláště když se to koná za přítomnosti četných kamarádů a kolegů myslivců, či dokonce širší veřejnosti. A to je také účel tohoto ceremoniálu. Oslavit lovecký úspěch, vzdát úctu zvěři a využít příležitost k prezentování tradic české myslivosti.

Pasuje se lovec, který ulovil svůj první kus, té zvěře, u které se pasování může provádět. Nikdy se u jiné. Kdysi v našem regionu pasovali mladého myslivce na lovce zajíců. To jistě nemysleli vážně, to nelze. Leda, že by šlo o rozvernou legraci v jakési myslivecké estrádě.

Na ulovení které zvěře se pasuje?

Po ulovení prvního kusu veškeré spárkaté zvěře obojího pohlaví, To znamená, že není možno odmítat pasování na lovce jelenů toho, kdo ulovil pouze laň, či dokonce jen koloucha. Nikde nenajdeme z minulosti v tradicích nejen rozlišování pohlaví, ale ani věku.

Začali jsme jelení zvěří a tak si vyjmenujme i další spárkatou. Pasuje se teda dále na lovce daňčí zvěře, mufloní, kamzičí, srnčí, kozy bezoárové, zvěře černé a pokud jde o jeleny, tak samozřejmě i jelena Dybovského, siky japonského a jelence beloocasého.

Asi proto, že ulovení srnce není nikdy žádnou vzácností, tak se pasování na srnčí zvěř vesměs nedělá, ale může. Já sám pasuji po dobu více než čtyřiceti let a pasovat na lovce srnců jsem byl požádán letos poprvé a to na mysliveckých slavnostech ve Strakonicích. I můj vnuk po ulovení svého prvního srnce si nepřál veřejné pasování, zřejmě proto, aby „nevybočoval z řady“.

Pasování na lovce je totožné s výsadou předávání úlomků a tak se dále pasuje za ulovení prvního tetřeva, tetřívka a jeřábka, ale za předpokladu, že bylo uloveno jinde než u nás, kde to nelze. Z pernaté je u nás možno pasovat na lovce divokého krocana a bažanta královského.

Ze šelem se pasuje na lovce jezevců a lišek, a pokud se uloví tam, kde je to povoleno, i na lovce medvěda, rysa a kočky divoké. Bohužel u lišky a i u jezevce je to v praxi podobné jako u srnčí zvěře. Jen velmi zřídka se to někde provádí.

Zatímco „pasován“ na myslivce může být jedinec jen jedenkrát v životě, pasován na lovce může být myslivec dokonce až 18x - tolik je druhů zvěře na jejichž lovce lze pasovat.

Kdy a kdo pasuje?

Kde pasovat - těch možností je v praxi více. Jednak to může být ihned po lovu osamělém i společném. Při osamělém přímo na místě lovu ještě s vlastnickým úlomkem, nebo poté někde u lovecké chaty, či myslivny. Při společném lovu u výřadu, to se často praktikuje, pokud jde o černou zvěř.

Avšak u všech těchto vyjmenovaných míst často něco chybí. Tu pasovací list, tu tesák a často i trubač a fotoaparát. A tak se pasuje dokonce jen zavíracím nožem, jak jsem ti jednou s hrůzou viděl a bez trubačů, což je značné ochuzení ceremoniálu.

A tak je lepší pasování odložit, vše bezvadně připravit, provádět před větší účastí myslivců a veřejnosti dodatečně. Takovým místem pak může být poslední leč, výroční či jiná schůze, myslivecká slavnost, myslivecký ples, či jiná slavnostní příležitost.

Na stůl se položí vypreparovaná trofej, škára, zbraně, vyčiněná kůže srnčice, daňčice, muflonice, kamzičí či kozí kůže. U holé, není-li vyčiněná kůže, se mohou dát, jako symbol druhu zvěře, shozy samců.

Pasovat může jen ten, kdo tu kterou zvěř sám ulovil a není podmínkou, aby byl sám pasován. To být nemusel, je důležité, aby ten druh zvěře ulovil. Naši předkové z toho nikdy nepřipustili výjimku a jsem toho názoru nepřipouštět ji ani dnes, vždyť lovec té zvěře se vždy najde a bude to umět. Samozřejmě nazpaměť!

Jak probíhá obřad.

Po předání úlomku a po ošetření a upravení zvěře se při pasování nad úlomkem lovec postaví levým bokem ke hřbetu uloveného kusu a pasující proti němu. Troubí se „Lovu zdar!“

Pasující osloví přítomné, představí jim lovce, anebo jej představí průvodce či myslivecký hospodář pasujícímu a ostatním přítomným. Pasující se může zeptat zda je to skutečně první úlovek dotyčného druhu zvěře, pokud to neosvědčil již průvodce při představování, a dosvědčení, že ten první kus lovec sám řádně ulovil. Poté nechá pasující lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou zbraň, opřenou pažbou o zem. Levou ruku položí lovec na trofej, nebo na hlavu úlovku.

Lovec zásadně na zvěř nesedá, neklade na ni nohu, a to ani pro fotografování. To je velmi hrubý prohřešek proti myslivecké etice.

Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek (na levé straně klobouku) a lovec úlomek za úspěšný lov (na pravé straně klobouku). Klobouky si ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou. Takto začíná obřad nad složeným kusem.

Při obřadu s odstupem času, ten kdo pasování uvádí, ať je to průvodce, či myslivecký hospodář, opět především dokládá, že lovec řádně ulovil svůj první kus té zvěře. Je možno na pokleknutí lovce použít stoličku, ale snad lépe je dát jedlovou chvoj přímo na podlahu.

Na stole s bílým, či zeleným ubrusem, ozdobeným úlomky, je trofej, dále zde leží tesák, pasovací list a může být i svícen a nezbytný přípitek. Lovecká zbraň v tomto případě již být nemusí.

Pasování v obou případech by nemělo být úplně krátké, ba kraťoučké a tak proto poté v paměti zcela zanedbatelné, ale důstojné, oslavující nejen jeden úspěšný lov, ale i českou myslivost.

A proto následně dávám k dispozici, k naučení případným novým pasujícím, některé texty:

„Poklekni myslivče na znamení, že daňčí (jelení, mufloní, srnčí, černou) zvěř budeš ctít, hájit, šetřit a ve strádání zabezpečovat a lovit ji budeš mysliveckým způsobem“. (U černé vynechat - ve strádání zabezpečovat).

Dále se může pokračovat: „V upomínku na staré tradice, je tedy rožehnuta svíce, a ejhle v zeleni, je trofej jelení“, nebo „Diana a Artemis již tančí, je tady trofej daňčí. Ten radost měj z dobré myslivosti, kdo ji koná ve cti a bez zištnosti, komu příroda je srdce tužbou a myslivost čisté krásy družbou. Na lovce daňků pasuji tě dnes, ať je jich u nás plný les, ať jsou dobří, silní a myslivci v péči o ně pilní“.

Rovněž slova k úderům tesákem se vhodně uspůsobí. Nabízím k výběru: „První úder k poctě Hubertově patří, přízeň svou, patrone, rač nám zachovati.“

„První úder na věčnou paměť našich předků je, by ti bylo dopřáno ještě hodně radosti z každé další daňčí (jelení) trofeje.“

„První úder jménem patrona našeho Huberta je, by ti dopřál dalších úlovků zvěře černé.“

„Druhý úder jménem všech myslivců jelenářů platí, rač v řádném chovu, ochraně a lovu jelení zvěře pokrčovati!“

„Druhý úder vedu jménem zelených kamarádů, kteří řádně ulovili již více daňků (divočáku aj.)!“

„Druhý úder dávám k poctě našich mysliveckých předků s přáním lovu zdar a ještě hodně radosti a úspěchu při lovu kňourů!“

„Třetí úder dávám pro čest a slávu naší české myslivosti, dobré jméno rač jí zachovati!“

„Třetí úder dávám k poctě České myslivosti, kterou chraň vždy a všude s bedlivostí!“

„Třetí úder vedu v duchu našich dobrých českých tradic, což nehynoucím odkazem našich mysliveckých předků navždy zůstane!“

Po úderech tesákem se blíží závěr, ve kterém je lovec prohlášen řádným lovcem černé zvěře, daňčí, či bažantů královských, nebo přijat mezi lovce jelenů - kupříkladu takto:

„Přijímám tě do řad jelenářských druhů, buď vítán v našem kruhu, přípitkem pak bude zpečetěno, co zde bylo vykonáno. Tímto datem se dává všem lovcům jelenů ve známost, že pan XY byl dnes po náležitém pasování přijat do řad lovců jelenů a je na místě, aby mu byly prokazovány pocty, které lovcům jelenů právem náleží. Lovci jelenů přijměte mezi sebe nového druha a připijte k jeho poctě! Lovu zdar! Ať žije naše slavná česká myslivost!“

Troubí se HALALI a zejména pak hlahol příslušného druhu zvěře. V tomto případě jelena:

„Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá, aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema.“

Bude-li to jiná zvěř, bude to i jiný hlahol, třeba tento:

„Divočák byl u salaše, já jsem ho viděla, černý byl jak hříšná duše, já jsem se styděla. Já mám raděj pěkného myslivečka švarného, který líbá až do rána aj bílého.“

„Ajta, ajta paní kmotra, ajta, ajta, jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“

Jak vidno, aj trochu erotiky se nám v našich zvycích také stále objevuje, ale vraťme se k pasování na lovce. Mělo by se dělat častěji, než tomu v praxi je. Nemám k dispozici samozřejmě žádnou statistiku, ale právem se domnívám, že možná polovině lovců vzácnější zvěře se této pocty nedostane, že tohoto pěkného zvyku, ceremoniálu pasování na lovce není využíváno k propagaci myslivosti, a to je škoda.

Zkusme to změnit a naučme se to dělat častěji. Uvidíte, že to bude mít příznivou odezvu. Příležitosti se najdou a pasovací listy lze také snadno obstarat. Dodržujme myslivecké zvyky a tradice.